Demografie, blbe!

Z Indexu Lidových novin
článek
2/5/2018

Vůči vývoji ekonomiky není imunní žádná oblast našeho života. Za ekonomickými ději ale stojí ještě jeden, „mocnější“ faktor, který jimi vládne stejně tak jako byznysem, či politikou.

Náhubek politické korektnosti, gendrové kvóty, kult sexuálních a rasových menšin, zametání problémů s migrací pod koberec. Vítězství českých komunistů v roce 1946 a široká podpora jejich devastační strategie v dalších letech. Husitská revoluce. Studentské bouře a hipíci na Západě šedesátych let. Nástup a podpora nacismu v Německu třicátých let. Krize a zlaté časy Harley-Davidson, kult Apple, kolaps Kodaku. Současná zlatá éra české ekonomiky. Vítězství antisystémových hnutí v Americe, Evropě, Česku, brexit, Trump, Babiš. Vleklá japonská ekonomická stagnace. Digitální revoluce. Může mít tato nesourodá směs něco společného? Kupodivu ano. Za jejich vznikem vždy stál silný demografický faktor. Díky němu lze tyto události nejen zpětně vysvětlit, ale lze je do jisté míry i předvídat – stejně jako jejich zánik a nástup dalších „záhadných“ společenských jevů.

Píše se rok 1991 a prezident George Bush starší si po intervenci v Iráku užívá jednu z historicky nejvyšších podpor prezidentů ze strany americké veřejnosti: 90 procent. To se mu hodí, příští rok má obhájit své křeslo v souboji s Billem Clintonem. Vzápětí ale statistický úřad ohlasí ekonomickou recesi, což dá Clintonovi šanci zaútočit na Bushe právě z tohoto směru. „Economy, stupid!“ („Ekonomika, blbe!“) – vylepuje na stěnu Clintonovy hlavní volební kanceláře stratég jeho kampaně James Carville. Clinton disciplinovaně vrací toto téma do hry při každé příležitosti. Díky tomu vyhrává nad favorizovaným soupeřem a stává se 42. prezidentem Spojených statů.

Moderní stratégové rozumí demografii

Vůči vývoji ekonomiky není imunní žádná oblast našeho života od politiky, přes umění, vědu, sport, sociálni péči. I o výsledku všech tří světových konfliktů 20. století – první, druhé i studené války – nakonec rozhodla ekonomická síla v zázemí znepřátelených stran. Ale za ekonomickými ději stojí ještě jeden „mocnější“ faktor, který jimi vládne, stejně tak jako byznysem, politikou a podobně. Tím je demografie. Úspěšným stratégům politických kampaní, exponenciálních firem či uměleckých těles to už došlo. Nebylo by divu, kdyby dnes v jejich hlavních kancelářích visela cedule „Demografie, blbe!“.

Demografie se zabývá studiem a prognózou vývoje populací, jejich věkového a regionálního rozložení a migrací, vztahem populačních, ekonomických a dalších společenských jevů. Čím nerovnoměrnější je demografický vývoj, tím zažívá společnost větších výkyvů. A tím se i zvětšuje prostor pro formulování překvapivě úspěšných firemních, politických, uměleckých a dalších strategií. Zvláště když se demografická analýza a prognóza propojí s poznatky ekonomie, psychologie a technologických trendů. Jak to v hlavách dobrých stratégů funguje?

Každou generaci tvaruje její specifická doba. Ta má několik málo klíčových formativních rysů a událostí. Díky nim každá generace získá určité specifické vlastnosti a zkušenosti a ty si sebou nese celý život. Jak moc pak tato konkrétní generace ovlivní celospolečenské dění závisí na dvou věcech: jednak na síle její vyhraněnosti a dále na její početnosti.

Husákovy děti a česká prosperita

Vezměme si jako příklad naši nejsilnější generaci, „husákovy děti“. Na začátku sedmdesátych let vstupovala do rodičovského věku početná generace narozená v letech po ukonceni druhé světové války. Husákův normalizační režim na tuto generaci ještě navic zatlačil rodičovskými příspěvky a proporodní propagandou. Zrodila se tak generace, která je nejsilnější v současné české populaci.

Co ji formovalo? Fronty na banány, uskrovňování, ekologická krize, nulové cestování, izolace na chalupách a chatách, zákazy, mezinárodní napětí, ropné krize. Nerozptylovaly ji rockové koncerty a festivaly, naopak ji uzemňovalo rodičovské shánění, obstarávaní a „udělej si sám“. Před vstupem do dospělosti se však před ní náhle otevřela polistopadová svoboda, možnosti kvalitního studia, cestování, poznávání, globalizace a internet. Husákova generace stejně jako ta její rodičovská už nebude nikdy považovat tyhle výdobytky svobody za samozřejmost.

Na rozdíl od svých rodičů ale ještě za mlada stihla možnost kvalitního studia včetně jazyků. Výsledek? Nejpočetnější generace se silným formativním zážitkem. Generace, u níž má hodnota seberozvoje, ambicí, plánování, vlastní odpovědnosti, pokory, pracovitosti, studia, poznávání, jazykové výbavy, kvalifikace a technologické gramotnosti výrazně větší zastoupení než u generací jiných. Společenský a ekonomický dopad? Kvalifikovaní dynamičtí lidé ve firmách včetně vedoucích pozic, půldruhé dekády ekonomické prosperity Česka, hypotéční boom („bydlím, vychovávám a investuji pro budoucnost rodiny“), záplava festivalů, knih, alternativního vzdělávání, cestování, ekologického povědomí a angažovanosti.

A výhled? Například ten, že zástupci této generace budou zhruba za patnáct až dvacet let aktivně vstupovat na politickou scénu. Že témata práce, podnikání, vědy, vzdělání, kultury, technologií, infrastruktury, bezpečnosti a kvalitní sociální péče díky nim vystřídají onen odvar, na který se zmůže současná tematicky vyždímaná generace sedící na politických židlích: dotace, regulace, lithium...

Politická korektnost: odkud se vzala a kdy skončí

Demografie nám umí hodně napovědět i o příčinách a perspektivách společenského fenoménu, který opanoval současné Spojené státy a Západní Evropu – takzvaného. levicového liberalismu – s jeho tématy konstrukce a ochrany práv sexuálních a náboženských menšin, věčných „obětí“ evropského kolonialismu a imperialismu, bezbranné a vykořisťované planety Země, genderovými kvótami, antikapitalismem, antiizraelstvím, imigrační posedlostí, politickou korektností a zavíráním očí nad zločiny, terorem a krutostmi těch, které je třeba ideologicky chránit. Co za tímhle vším stojí a proč to historicky brzy pomine?

Generace narozená ve čtyřicátých letech na Západě už vyrůstala v době míru a rostoucí prosperity pod výchovou rodičů, kteří za každou cenu usilovali o to, aby ji uchránili před nouzí, odpovědností a starostmi, jaké si sami museli prožít za předválečné krize a válečného konfliktu. Z této peřinky vyrostla velmi početná a všestranně rozmazlená generace pozdějších salónních marxistů, maoistů, hipíků, barikádníků a levicových teroristů 60. let, která dnes zasedá v lavicích parlamentů, vlád, komisí a profesorských postů od Berlína přes Paříž, Stockholm, Oslo, Londýn až po New York a Barkeley, pěstuje svoje témata a umlčuje jakoukoliv diskusi. Opírá se přitom o daleko mladší generaci dnešních západních studentů, která nabírala rozum v euforické době po pádu železné opony, za všeobecné prosperity a dočasné neexistence vnějšího nepřítele.

Opakuje se tak začarovaný demograficky cyklus: v dobách prosperity a míru se zadělává na budoucí průšvih v podobě početné generace s nižším sklonem k odpovědnosti, pracovitosti a pokoře. Takové generace trpívají nedostatkem trpělivosti, když ve své početnosti velmi těžce nacházejí uplatnění: pozice v úřadech a firmách jsou obsazeny starší generací, která jim sice zajistila prosperitu, nikoliv však spokojenost. A s níž si naprosto nerozumí.

Prosperita, mír a porodnost za vlády Karla IV. přivedly na svět početné husitské revolucionáře. Hrůzám třicetileté války předcházelo období relativního míru, stability a porodnosti, první světové válce též. Generace průkopníků nacismu vyrůstala v právě v této době a totéž platí o natalitou přehuštěné generaci pionýrů evropského a československého komunismu. Ti naši se pak při jeho budování po únoru 1948 mohli pod heslem „mládí vpřed“ opřít o podobné zpovykanou a početnou generaci čerstvě dospělých, kterou její rodiče rozmazlili za národní euforie, prosperity a evropského míru dvacátých let.

Zpět ke generaci „politické korektnosti“: dobrou zprávou je, že demografie dává jejímu přežívání ve vlivných politických a mediálních pozicích jen pár let.

Mileniálové na scéně

Všechny oblasti našeho života, práce, podnikání, politiky obrací naruby digitální revoluce. Je motorem o dvou válcích. Tím prvním jsou exponenciálni technologie: robotika, umělá inteligence, virtuální a smíšená realita, blockchain, 3D a 4D technikogie, genomika a nové materiály. Druhým válcem změn je globalizovaná generace mileniálů, „Y“ - lidí narozených zhruba mezi lety 1983 a 1998. Většina z nich bez zkušenosti studené války, ale všichni nejpozději do své dospělosti se světem internetu. Generace „Z“ ( někdy zvaná iGen či postmileniálové ) se už narodila do internetové doby stejně jako generace Alfa (narození po roce 2010).

Mileniálové jsou již dobře popsaní a nejúspěšnější byznysoví a političtí strategové na ně umí velmi dobře mířit. Nad generacemi Z a Alfa zatím visí velký otazník. Zatímco jejich četnost je samozřejmé známá, těžko se dá predikovat, které formativní faktory u nich budou ty rozhodující. Dozvuky euforie konce a přelomu tisíciletí? Velká krize a její dohra v podobě vysoké nezaměstnanosti v řadě západoevropských zemí? Návrat studenoválečnické ostražitosti v posledních dvou letech. Ohrožení tradičních pracovních pozic ze strany robotizace a umělé inteligence?

Uvidíme. Jistoty spojené s ostatními generacemi převažují, a dávají stratégům v oblasti byznysu, umění a politiky dost příležitostí, jak nezapomenout na jedno užitečné přikázání: „Demografie, blbe!“.

Pavel Kysilka

Zakladatel a předseda správní rady 6D

Dále v 6D Stage

PROCHÁZET VŠE